Výlet Klatovy

Podle plánů stavitelů se staly pohřebištěm příslušníků jezuitského řádu a jeho dobrodinců z řad místní šlechty, vojska, měšťanů. V létech 1676 – 1783 do nich bylo uloženo k věčnému spánku více než 200 zemřelých. V roce 1784 panovník Josef II zakázal pohřbívání v kryptách, a tak posledním zde pohřbeným se stal v roce 1783 Antonín Weichs. Zřejmě nejznámějším z pohřbených je Pater Adalbert Chanovský z Dlouhé Vsi, misionář působící v jihozápadních Čechách v 1.polovině 17. století. Těla položená na hoblinách v dubových rakvích byla obložena chmelem. Každá rakev byla označena olověnou identifikační destičkou. Působením vzduchu dovedeného do krypt důmyslným systémem větracích kanálů došlo k jejich postupnému vysušení – k mumifikaci – tak, že dnes váží 8 – 10 kg. Větrací systém, jenž ústil až na střeše kostela, zajišťoval v katakombách relativně stálou teplotu a vlhkost vzduchu. Po dlouhá léta byla těla prakticky nedotčena. Při opravě střechy jezuitského kostela ve 30. letech 20. století zasypali dělníci stavebním odpadem větrací šachty a kanály, které stoupaly zdivem pilířů až pod střešní římsu. Tím se zcela změnilo prostředí ve sklepení a převážná část mumií se rozpadla. Celkem 140 zničených mumií bylo v roce 1937 pohřbeno do hromadného hrobu na hřbitově sv. Jakuba v Klatovech. Místo uložení ostatků připomíná pamětní kámen  s textem. Katakomby, jež se během času staly významnou klatovskou památkou, atmosférou spojující věčnost s časností, připomínají nejen historii města a jezuitského řádu.  Lze v nich pohlédnout do tváří těch, jejichž životy a činy se podílely na vytvoření dodnes viditelné tváře Klatov – k ní patří kostel, kolej, seminář, škola – gymnázium. Všechny tyto budovy vystavěli jezuité a výrazně tak změnili architekturu velké části jihozápadního města. Ačkoliv dnes klatovské katakomby lze navštívit jako „samostatný objekt“, byly vždy součástí kostela. Původní vstup do katakomb byl z chrámové lodi, další pak z bývalé latinské školy (dnes komplex divadla).

V katakombách se mi líbily mumie .

Mne ta tma, bylo to hezky strašidelné.

Zabavil mne kvíz, který jsme  během prohlídky luštili.

Anežka z Příchovic byla zajímavá.

Trochu jsem se bála, ale nakonec jsem pochopila, že není čeho.

Chtěl bych doma navrhnout,  aby mne naši vzali do katakomb ještě jednou.

Bylo to hodně napínavé.

Některé příběhy stály za to.

Nakoupil jsem magnetku pro maminku.

Po malém občerstvení v místní cukrárně jsme se vydali do sklárny pod názvem PASK.

Vystavuje  se zde sklo ze Šumavy. Paní průvodkyně byla úžasná a její výklad byl nezapomenutelný. Přijala nás velmi vstřícně a vše nám povyprávěla. Hovořila o tom, že v  šumavském údolí poblíž Kašperských Hor pracovala do poloviny 20. století sklárna, která patřila na konci 19. a v prvních desetiletích 20. století k naprosté světové špičce. Zdejší skla ve stylu secese a moderny často vyráběná podle návrhů předních soudobých výtvarníků vynikala kvalitou designu a dokonalým technickým provedením. Skláři z Klášterského Mlýna byli proslulí svým umem a výrobky z jejich rukou našly zákazníky v mnoha zemích světa. Sklo Lötz se stalo pojmem a zůstalo jím dodnes. Na trzích se starožitnostmi je tím nejvyhledávanějším a pro mnoho sběratelů se stalo celoživotní láskou. Jen vzácně se ale najde sběratel, který se rozhodne zapůjčit nezištně svou sbírku na dlouhá léta k veřejné prezentaci. Ale stalo se. A tak díky jednomu rakouskému sběrateli mají  od roku 2014 obyvatelé i návštěvníci Klatov možnost zhlédnout v Pavilonu skla jednu z největších a nejcennějších evropských sbírek skla Lötz. Více než 700 kusů šumavského skla z Klášterského Mlýna zde potěší svou krásou nejen milovníky skla.

A k samotnému pavilonu skla  v zahradě u Muzea Dr. Karla Hostaše  nám povídala, že  byl postaven v 60. letech 20. století v tzv. akci „Z“ pro výstavy klatovských karafiátů. Později byl ale využíván pro účely převážně amatérských uměleckých výstav (např. AMTEX), které bývaly velmi populární. V 80. letech byl pavilon rekonstruován, ale záhy začal sloužit jen jako depozitář muzea. Jako součást muzea později přešel do majetku nově vzniklého Plzeňského kraje. V roce 2012 se podařilo Městu Klatovy získat pavilon zpět výměnou s krajem a to otevřelo cestu k jeho revitalizaci. Na jaře 2013 vypsalo město Klatovy architektonickou soutěž na úpravu pavilonu a v ní zvítězil projekt studia Ateliér 25 architektů Martina Kožnara a Jiřího Bízy. Jejich projekt zaujal jednoduchou nápaditostí řešení i koncepcí prostoru jako zóny klidu a světla.  Základem expozice je unikátní soukromá sbírka šumavského skla firmy Lötz, doplňovaná příležitostnými výstavami českého i zahraničního skla. Po slavnostním otevření dne 15. srpna 2014 se brzy stal  vyhledávaným místem odpočinku pro občany města i lákadlem pro jeho návštěvníky.

To sklo bylo famozní.

Krásné vázy, jejich barevnost.

Koupil jsem si magnetku.

Paní byla hodná.

Nikdy jsem hezčí sklo neviděla.

Paní průvodkyně nám předváděla,  jak se foukaly vázy píšťalou.

Bylo to krásné.

Fotogalerie ZDE